Nahlas

Moc toho neříkám. Mluvím dost, abych nevyvolávala podezření, že je něco v nepořádku, ale neříkám skoro nic. A ještě míň píšu. Nejsem si tak docela jistá, jak se to stalo. Byly doby – a vlastně to byla velká část mého života, kdy jsem říkala hodně, říkala jsem všechno a bylo mi jedno, jestli to někomu vadí, jestli se na mě kvůli tomu někdo bude dívat skrz prsty, jestli mě někdo přestane mít rád. Ani mi nevadilo, že tomu, co říkám, spousta lidí nerozumí, nemůže, nechce.

Potom se ponenáhlu začalo vkrádat ticho. Celý příspěvek

Předávání cen Filmové Akademie za rok 2014 a jak to vidím já

Předávání Oscarů za loňský rok se blíží a já se zase bojím, že to vyhrají pruhy a hvězdy, ne kvalita. Když 82. ročník Oscarů vyhrál Hurt Locker, byla jsem pěkně naštvaná. Ten rok byly všechny nominované filmy lepší (ano, i Avatar) a rozdávat sošky, aby pánové mohli pohonit národu jeho dokonalé americké ego, je prostě pruda. To samé se týká filmu Argo o tři roky později. Fakt nechápu, za co to dostal? Možná za to, že si Ben Affleck nechal narůst plnovous, takže nebyla tolik vidět jeho tragická mimika.
No, ale nebudu se rozčilovat předem, třeba se tak nestane. Celý příspěvek

Kochejte se: Daniel dos Santos

Kdybych jednoho dne dopsala svou knihu, tak na přebalu každopádně bude obrázek od tohohle pána a je mi jedno, kolik to bude stát.
Možná, že jste jeho práce už v knihkupectví potkali a třeba si ho ani nevšimli. Osobně považuji jeho ilustrace na obálkách sci-fi a fantasy za jedny z nejlepších. Nedá se říct, že by tématově nějak výrazně přesahoval, ale zpracování má vždycky precizní a výsledek je krásný. Škoda, že takhle nevypadá více knížek…


Celý příspěvek

Drink se Strigou

Striga je mladá, krásná, talentovaná umělkyně, kterou jsem si vytáhla na úplně první paralelí rozhovor. Chtěla jsem vést vznešený, intelektuální hovor o tom, co dělá. Myslela jsem, že mluvit s někým, koho alespoň trochu znám, mi pomůže překonat trému. Pletla jsem se, ta potvora mi to ani trochu neulehčila.

Striga: Vítáme vás ve studiu, hlásí se Kla.
Kla: Kla se rozhodně hlásí. Já jsem chtěla zjistit, co ty vlastně děláš, kdo ty vlastně jsi, kdo je to Striga a tak…
S: Jsem strakatá a fialová, občas mňoukám, hodně chlastám a kreslím.
K: Flekatá a fialová?
S: A zlá a špatná.
K: To jsi ty, nebo to je Striga?
S: To jsme my.
K: Problémy s roztroušenou osobností?
S: My rozhodně žádné problémy nemáme.


Celý příspěvek

Vy ještě kouříte?

Kouření je hnus a všichni, včetně kuřáků, to vědí. Je to hnus, kterého se ale hrozně špatně zbavuje, což taky všichni vědí. Je to hnus, který zabíjí, a to ví dneska taky každý. Nojo, ale ono je to tak příjemné… Vím, o čem mluvím. Jako v podstatě všichni ostatní kolem jsem začala kouřit už na střední (a těžce před osmnáctým rokem). Z občasné cigarety za školou jsem se nakonec vytáhla na krabičku denně, a když se šlo do hospody, tak i na dvě. Hnus. Jsem kuřák už deset let, a to mi není ještě ani třicet.
Přestat kouřit jsem se snažila mockrát a vždy velmi neúspěšně. Nejdýl jsem nekouřila půl roku, poté, co jsem se jednou v noci probudila s tak silným astmatickým záchvatem, že jsem byla přesvědčená, že umřu. Nestalo se. Na nějakou dobu mě to vylekalo tak, že jsem cigarety nechtěla ani vidět.
V poslední době už jsem měla plné zuby ranních dusivých záchvatů, věčně načichlého oblečení a popravdě taky extra odlehčené peněženky. S přítelem jsme došli k tomu, že si pořídíme elektronickou cigaretu. Když jsme nakonec našli tu pravou, povedlo se nám úplně přestat s cigaretami. Aktuálně nekouříme čtyři měsíce, nemám žádné absťáky a uskutečňuji svůj mistrovský plán, jak se s pomocí elektronické cigarety nakonec stát pravým a nefalšovaným nekuřákem.


Celý příspěvek

Proč Lucas prodal Disneymu?

Zpráva o tom, že George Lucas prodává svoje impérium Disneymu, obletěla svět a u spousty lidí vyvolala vlnu nevole. Fanoušci se okamžitě začali vztekat, že nechtějí kačera Donalda se světelným mečem, a připadali si takovou kacířskou myšlenkou až osobně uraženi. Já ale spíš přemýšlela o tom, proč takovýhle obchod vlastně proběhl a co měl Lucas za lubem…


Celý příspěvek

Melancholický podzim Jakuba Schikanedera

Jakub Schikaneder (27. 2. 1855 – 15. 11. 1924)
Valdštejnská jízdárna
Valdštejnská 3, Praha 1
Datum konání: 20. 4. 2012 – 13. 1. 2013
Otevírací doba: denně mimo pondělí od 10 do 18 hodin

Je podzim. Venku pomalu opadává listí, začíná být chladno a člověku je nejpříjemněji navečer s hrnkem čaje, když se může koukat z okna na padající déšť. Pokud nežijete v Praze a máte možnost udělat si výlet, zkuste to teď. Praha může být magická a její kouzlo vyzní nejlépe, když počasí nestojí za nic a davy turistů se stáhnou do úkrytů. Když se rozsvítí lampy na Starém Městě nebo na Kampě, poprchává a vítr vás tahá za šaty, můžete vidět odlesky Prahy, jak ji vídal Jakub Schikaneder.
Jakub Schikaneder
Celý příspěvek

„Pohádky“ mého dětství

 

Už jako malá jsem se nemohla nabažit filmů. Žila jsem s rodiči mimo republiku a tamní televize s arabským chrchláním mě nemohla zaujmout. Měli jsme ale video a pár desítek kazet a ty se jely pořád dokolečka. A co si nedat trochu nostalgie… Vybrala jsem pár filmů, které jsem mívala ráda a i dnes mají určité kouzlo. Příběhů, které se mi líbí, bych pochopitelně dokázala popsat daleko víc, ale chtěla jsem představit jen ty, které považuji nějakým způsobem za neobvyklé nebo méně známé. Třeba takové Hvězdné války jsem mohla vidět i třikrát za den, ale to přece všichni znají, tak proč si nepřečíst o něčem, co jste na svých filmových toulkách třeba nepotkali, nebo si na to už dlouho nevzpomněli.
Tento článek obsahuje spoilery. Ne moc a jsou to samé staré věci, ale stejně varuji.

Pohádky mého dětství
Celý příspěvek

Poprvé

První článek. První slova, která ode mě čtenář uvidí. První dojem.

Co bych měla říct? Mělo by to být něco bombastického, fascinujícího a nečekaného? Měla bych se držet při zemi a napsat něco skromného a neurazit?

Přemýšlela jsem o tom a nakonec, stejně jako velmi často a ráda, jsem se rozhodla, že Se to nějak vyřeší. Pan Se je můj velmi dobrý kamarád a je až fascinující, jak často za mě něco zařizuje. Nemám mu to za zlé a musím říct, že ani tentokrát nezklamal.

Musím vás ještě jednou varovat: Tento text je velmi dlouhý, ale nebojte, to já se tak rozjela jen na poprvé, příště už to bude kompaktnější. :)

Celý příspěvek

Paralely

Ju miluje své fretky, Kla své kočky. Ju nadšeně peče, Kla s chutí vaří. Ju zajímá úplně všechno a Klu taky. Jdeme vedle sebe už docela dlouho a konečně jsme se donutily začít s blogem.
Naprosto nezávisle na sobě jsme napsaly úvodní článek a (ne zas až tak nečekaně) píšeme v podstatě o tom samém… Našim milým budoucím čtenářům se tak nabízejí dvě podobné možnosti, jak se o projektu Paralely něco dozvědět. Velkým rozdílem mezi články je jejich délka a obsažnost. Ju to vzala útokem, rázně a svižně uvedla, co od nás můžete v budoucnu čekat, zatímco Kla obšírně a detailně probrala… totéž!
Vyberte si paralelu, která je vám sympatičtější, a vydejte se s námi na cestu po rovnoběžkách.