Předávání cen Filmové Akademie za rok 2014 a jak to vidím já

Předávání Oscarů za loňský rok se blíží a já se zase bojím, že to vyhrají pruhy a hvězdy, ne kvalita. Když 82. ročník Oscarů vyhrál Hurt Locker, byla jsem pěkně naštvaná. Ten rok byly všechny nominované filmy lepší (ano, i Avatar) a rozdávat sošky, aby pánové mohli pohonit národu jeho dokonalé americké ego, je prostě pruda. To samé se týká filmu Argo o tři roky později. Fakt nechápu, za co to dostal? Možná za to, že si Ben Affleck nechal narůst plnovous, takže nebyla tolik vidět jeho tragická mimika.
No, ale nebudu se rozčilovat předem, třeba se tak nestane. Celý příspěvek

Proč Lucas prodal Disneymu?

Zpráva o tom, že George Lucas prodává svoje impérium Disneymu, obletěla svět a u spousty lidí vyvolala vlnu nevole. Fanoušci se okamžitě začali vztekat, že nechtějí kačera Donalda se světelným mečem, a připadali si takovou kacířskou myšlenkou až osobně uraženi. Já ale spíš přemýšlela o tom, proč takovýhle obchod vlastně proběhl a co měl Lucas za lubem…


Celý příspěvek

„Pohádky“ mého dětství

 

Už jako malá jsem se nemohla nabažit filmů. Žila jsem s rodiči mimo republiku a tamní televize s arabským chrchláním mě nemohla zaujmout. Měli jsme ale video a pár desítek kazet a ty se jely pořád dokolečka. A co si nedat trochu nostalgie… Vybrala jsem pár filmů, které jsem mívala ráda a i dnes mají určité kouzlo. Příběhů, které se mi líbí, bych pochopitelně dokázala popsat daleko víc, ale chtěla jsem představit jen ty, které považuji nějakým způsobem za neobvyklé nebo méně známé. Třeba takové Hvězdné války jsem mohla vidět i třikrát za den, ale to přece všichni znají, tak proč si nepřečíst o něčem, co jste na svých filmových toulkách třeba nepotkali, nebo si na to už dlouho nevzpomněli.
Tento článek obsahuje spoilery. Ne moc a jsou to samé staré věci, ale stejně varuji.

Pohádky mého dětství
Celý příspěvek

Poprvé

První článek. První slova, která ode mě čtenář uvidí. První dojem.

Co bych měla říct? Mělo by to být něco bombastického, fascinujícího a nečekaného? Měla bych se držet při zemi a napsat něco skromného a neurazit?

Přemýšlela jsem o tom a nakonec, stejně jako velmi často a ráda, jsem se rozhodla, že Se to nějak vyřeší. Pan Se je můj velmi dobrý kamarád a je až fascinující, jak často za mě něco zařizuje. Nemám mu to za zlé a musím říct, že ani tentokrát nezklamal.

Musím vás ještě jednou varovat: Tento text je velmi dlouhý, ale nebojte, to já se tak rozjela jen na poprvé, příště už to bude kompaktnější. :)

Celý příspěvek