Striga je mladá, krásná, talentovaná umělkyně, kterou jsem si vytáhla na úplně první paralelí rozhovor. Chtěla jsem vést vznešený, intelektuální hovor o tom, co dělá. Myslela jsem, že mluvit s někým, koho alespoň trochu znám, mi pomůže překonat trému. Pletla jsem se, ta potvora mi to ani trochu neulehčila.

Striga: Vítáme vás ve studiu, hlásí se Kla.
Kla: Kla se rozhodně hlásí. Já jsem chtěla zjistit, co ty vlastně děláš, kdo ty vlastně jsi, kdo je to Striga a tak…
S: Jsem strakatá a fialová, občas mňoukám, hodně chlastám a kreslím.
K: Flekatá a fialová?
S: A zlá a špatná.
K: To jsi ty, nebo to je Striga?
S: To jsme my.
K: Problémy s roztroušenou osobností?
S: My rozhodně žádné problémy nemáme.

Se Strigou jsme se sešly v kavárně Jarda Mayer na Smíchově. Ze zdí tu na vás shlíží na kartónu malovaní hrdinové z Pobřežní hlídky, kolem zrcadel vystrkují své škaredé hlavy sádrová strašidla a celkově má člověk dojem, že se tu musí scházet buď umělci, nebo blázni. Nejspíš od každého trochu. Nicméně podnik je to útulný a přičinlivá obsluha nám během celého našeho povídání dodávala dostatečné množství báječného svařáku. Se Strigou jsme si povídaly o všem možném a nemožném a k tomu se na nás přívětivě usmívala moudrá tvář Mitche Buchanana.

Striga o sobě Pocházím z malého města kousek od Ostravy, obklopeného lesy, zříceninami a nějakou tou jeskyní, což samo o sobě tvoří kouzelné podhoubí pro skřítky a snění. Když přidáte zálibu v knihách, jsem to už skoro celá já. Rozhodla jsem se pro studium střední umělecké školy v Ostravě – ta mě ale od tvoření spíše odradila. Na vysoké škole jsem se věnovala studiu Shakespearova jazyka, které jsem ale nikdy nedokončila, protože jsem utekla do stověžaté Prahy. S tvořením bych pravděpodobně nikdy znovu nezačala, nebýt mého milého Lemura, který mně ukázal cestu a zlehka mě postrčil. Od začátku je mi asi tou největší oporou v tom, co dělám, ať už si vezmu do hlavy cokoliv. Vystavuji v Galerii Nemesis (www.galerienemesis.cz), kreslím, ilustruji, dělám návrhy na tetování a časem plánuji i týrání dobrovolníků prostřednictvím tetovacího strojku samotného. Miluji knihy, bouře, lesy, staré horrorové filmy, růžové víno a ostružiny.

K: Jak jsi přišla na Strigu? To není úplně typická mytologická postava.
S: Možná přes Zaklínače. Bavilo mě, že jsou různé výklady strigy. Striga, strigoi a podobně, že to znamenalo v různých pobaltských oblastech čaroděj, upír, čarodějka, různí démoni, zlé bytosti. To se mi líbilo, a tak jsem si dala tuto přezdívku na nyx.
K: A proč jsi pod takovýmhle pseudonymem začala kreslit? Neevokuje to nic zrovna pozitivního.
S: Já jsem ve skutečnosti extra sluníčkový človíček a chtěla bych všem ukousnout hlavu a sníst jejich játra.

K: Jak dlouho už kreslíš?
S: Zhruba devatenáct let.
K: A kolik že ti je? Osmnáct?
S: Sedmnáct a půl… Dvacet tři, jsem už velká holka.
K: Koukala jsem na tvoji galerii na facebooku a přišlo mi, že se hodně věnuješ stejným tématům. V poslední době je to samý Sandman, to je nějaký záměr?
S: Miluju Neila Gaimana a teď, myslím na začátku roku, tu byla výstava Dava McKeana, který dělá k Sandmanovi přebaly a podobně, a samotná postava Sandmana je uplně dokonalá.
K: Máš vůbec někde svůj obrázek Sandmana? Všimla jsem si tam Smrti a Deliria…
S: Jeho přímo nemám…
K: A máš ho v plánu?
S: Jo, asi jo. Teď mám v plánu nějaká plátna, to, co jsem dělala naposledy, už se prodalo, tak by bylo fajn, kdyby mě to alespoň trochu živilo.
K: Víc kreslíš, nebo maluješ?
S: Když zrovna neprodávám Lemurovy (partner, pozn. redakce) limuzíny, tak kreslím.
K: To znamená co?
S: Velké, dlouhé auto, jezdí s tím většinou Darling Cabaret…
K: A to prodáváš?
S: Ano, na našem rodinném sídle…
K: Si blbá!
S: Ano! Další dotaz.
K: A v limuzínách taky kreslíš?
S: Jo, ale nemůžu moc často, aby si Lemur nemyslel, že jsem s ním jenom pro peníze, to by znělo blbě, chápeš to. Takže se toho snažím vyvarovat.

K: Jak vlastně vypadá tvoje pracovní prostředí?
S: Když zrovna vyhraju bitku o jídelní stůl, tak zaberu ten. A občas ještě v práci.
K: Jak děláš ty obrázky velké?
S: Většinou A4 nebo A3, to je tak, aby se mi to v práci na recepci vešlo přesně pod ten rantl a doma mi to akorát vyjde na stůl.
K: Taky jsi zmínila plátna, to děláš častěji?
S: Hele, baví mě to. Tuš na plátně, protože malba je hrozně na dlouho. Tuš je rychlejší, takže se tím dá rychleji vyjádřit, protože třeba za dvě hodiny už to nemusí být ono.
K: To musí být něco vysokého a uměleckého.
S: Ano, ano, je to vysoké a umělecké, aneb jak řekl Sartre – doplníme v emailu!

K: Tvoje tvorba byla zařazena do Galerie Nemesis, co tam od tebe můžeme vidět?
S: Zatím jenom dva obrázky, protože jsem chtěla zjistit, jestli to bude fungovat. Je tam Striga… Musím se rozkreslit, musím s tím začít. Ale teď se hlavně potřebuju soustředit na vydělávání peněz. Znáš to, prodávám obrázky po celém světě a taky rozprodávám lidi na orgány. Ono je těžké kreslit, když máš normální práci.
K: Nestíháš kreslit tolik, kolik bys chtěla?
S: Jsem hrozně unavená, protože většinou kreslím od jedenácté večer do páté do rána, což není úplně ideální, když k tomu musíš ráno vstávat. Je to takové… Lemurek spí, všude je klid a ticho…
K: Pracuješ v tichu? Nepouštíš si k tomu nic?
S: Někdy potichu, ale je fakt, že většinou si pouštím takovou divnou hudbu. Rituální ambient a podivný mix electra.

K: Přemýšlelas někdy o tom, že bys byla full time umělkyně?
S: Jo, jasně, kdyby se mi to zaplatilo. Ale dva měsíce už jsem to dělala a šlo to. Zaplatilo mi to nájem a jídlo.
K: Co jsi dělala?
S: Různé, jednotlivé zakázky, dělala jsem storyboardy, dělala jsem návrhy na komixy, nějaké ilustrace a obrázky na zakázku, to bylo fajn.
K: Když už jsme u toho komixu, ty sis dávala svůj komix do nějaké soutěže…
S: Ano, do Arnala, ale nevyhrála jsem, protože nejsou komixu znalí.
K: Nepochopili tě. Budeš muset zemřít, abys byla pochopena.
S: Myslím, že to ještě prodiskutuju s přítelem, ale zkusím to. Náhodou on si schovává moje obrázky s tím, že až jednou umřu, tak to bude super.
K: Pragmatik.
S: Je to láska…

K: Co máš v plánu dál?
S: Koupila jsem si tetovací strojek a budu čmárat po každém, kdo se nechá, a sebe, kam si všude došáhnu. Po lidech už jsem čmárala, akorát si musím doplnit barvičky, nemám k tomu všechny jehly a tak.
K: Takže z tebe bude kreslířka, malířka, tetérka… tatérka?
S: Žebračka.
K: Tomu se říká umělec.
S: Myslím, že ještě alkoholik, bych doplnila.
K: Jakýmu alkoholu dáváš přednost?
S: Whisky, mám ráda dobrou whisky. Glenfarclas 105 a Glenmorangie. A vodku, dobrou vodku.

K: Kdyby ses mohla setkat s libovolnou osobou, živou nebo mrtvou (vynecháme Helenku Vondráčkovou, mrtvou), s kým a kam bys šla?
S: Někam na Pustevny k dřevěnicím. Kdybych si mohla vybrat jen jednu, tak bych musela fakt přemýšlet… Asi bych chtěla někdy v životě mluvit s Tolkienem, moc, moc. Víš co, otázkou je, jestli by ti lidé byli tak zajímaví naživo, jak si to vysníš tím, že čteš jejich knížky, vidíš to, co oni tvoří. Ty si je vysníš a říkáš si, jak musejí být úžasní a prostě fantastičtí. Pak se s nimi setkáš a před tebe přijde člověk, co má v lepším případě jednu hlavu, dvě ruce a dvě nohy… S Neilem Gaimanem bych se hrozně chtěla vidět, Tim Burton mě baví. Možná Lermontova bych chtěla potkat, když psal Démona.
K: Nemyslíš, že byl moc šílený?
S: Ne…
K: Takže byste si spolu v klidu dali panáka whisky a bylo by vám dobře.
S: Spíš vodku. Na mě právě ty jeho knihy působí tak uklidňujícím dojmem. Kousek odsud  je prodejna gruzínských vín a je třeba k Démonovi pít gruzínské víno.

K: Co by člověk musel udělat pro to, aby si od tebe mohl nechat nakreslit obrázek, popřípadě se od tebe nechal potetovat?
S: Domluvit se se mnou…
K: A děláš normálně věci na zakázku?
S: Jo, to mě docela udržuje v tom kreslicím tahu. Někdy jsem zdechlá kreslit, ale když mi někdo něco zadá, tak už mám nějakou motivaci.

K: Tvoje obrázky jsou přecejen dost kontroverzní, co si o tom třeba myslí tvoji rodiče?
S: Nic, oni už jsou naučení. Ale zase otec poslouchá Joy Division. Otec je divný a matka je taky divná, takže jsou tím nadšení. Jim se to moc líbí.
K: Setkala ses někdy s výrazně negativní kritikou?
S: Myslím, že ne…
K: Nikdo ti neřekl, že jsi úchylná a Ježíš tě zatratí?
S: Ani ne, já si toho hlavně jsem docela vědoma a myslím, že to s Ježíšem zvládnem nějak urovnat. Do konce světa je ještě spousta času.

Tak jsme si nakonec moc pěkně pokecaly. Přimět umělkyni, aby mluvila o svém umění, bylo sice dost náročné, ale nakonec se docela povedlo. Pokud byste se o Strize rádi dozvěděli víc, můžete se podívat na její facebookové stránky, ale pozor, ať vám třeba nesežere játra.

Soutěž A na závěr tu pro vás máme překvapení. Striga nám věnovala jeden ze svých obrázků a my bychom ho rády předaly někomu z čtenářů. Pravidla: 1) Sdílejte tento článek na své zdi na facebooku a do komentáře napište, kam byste si obrázek „Ztracená“ pověsili. 2) Ze všech komentářů vybereme (Striga, Kla a Ju) ten nejzajímavější nebo nejhezčí nápad. 3) Uzavírka je 11. 01. 2013 v 19:00. 4) Vyhlášení proběhne 14. 01. 2013.