„Pohádky“ mého dětství

 

Už jako malá jsem se nemohla nabažit filmů. Žila jsem s rodiči mimo republiku a tamní televize s arabským chrchláním mě nemohla zaujmout. Měli jsme ale video a pár desítek kazet a ty se jely pořád dokolečka. A co si nedat trochu nostalgie… Vybrala jsem pár filmů, které jsem mívala ráda a i dnes mají určité kouzlo. Příběhů, které se mi líbí, bych pochopitelně dokázala popsat daleko víc, ale chtěla jsem představit jen ty, které považuji nějakým způsobem za neobvyklé nebo méně známé. Třeba takové Hvězdné války jsem mohla vidět i třikrát za den, ale to přece všichni znají, tak proč si nepřečíst o něčem, co jste na svých filmových toulkách třeba nepotkali, nebo si na to už dlouho nevzpomněli.
Tento článek obsahuje spoilery. Ne moc a jsou to samé staré věci, ale stejně varuji.

Pohádky mého dětství

Temný krystal
Začala bych filmem, který i dnes považuji za výjimečný a rozhodně nevhodný pro malé děti. V epickém příběhu boje dobra se zlem sledujeme cestu malého Gelflinga, který musí uzdravit temný krystal a zabránit tak zlým Skeksiům, aby se stali vládci světa. Samo o sobě to zní prostě a musím uznat, že na samotném příběhu není nic až zas tak úžasného, ale co mi i dnes bere dech, je zpracování. Všechny postavy jsou buď velmi důmyslné loutky s desítkami mimických výrazů, nebo herci v dokonalých maskách a kostýmech, které lidi nepřipomínají ani v nejmenším. Třeba u rasy Mystiků si nedovedu představit lepší vizuální podívanou ani s tím nejlepším CGI dneška. Všechny postavy a stejně tak svět temného krystalu jsou do nejmenších detailů rozpracované a místy dost vzbuzují strach. Například čtyřnohé Landstridery ztvárnili herci s chůdami na rukou i nohou a z těchto bizarních tvorů mi naskakuje husí kůže.

Závěrem: Rozhodně se na to podívejte, nebudete litovat. Vřele doporučuji DVD vydané u příležitosti 25. výročí, které obsahuje i spoustu zajímavých bonusů.
Temný krystal Temný krystal Temný krystal

 

 

 

Gremlins
Nedávejte jim najíst po půlnoci, nedávejte je na přímé světlo a rozhodně je nenechte přijít do kontaktu s vodou. To jsou gremlini. Znáte je? Taky jste si jako malí přáli toho malého chlupatého za domácího mazlíčka a slibovali, že určitě žádné z pravidel neporušíte? Já rozhodně… I když bych to asi nejspíš nevydržela a nakonec už jen pro tu legraci nějaké ty hnusné, zelené vyrobila.
Nemyslím, že dneska by někdo pištěl hrůzou z oslizlých příšerek a představoval si, jakou kalamitu vlastně nadělaly, když rozbily semafory, ale dřív to bývala fakt bomba. Dvojka nebyla zas až tak povedená, ale elektrický gremlin a gremlinka byly dobré postavy. Akorát si tak člověk říká, jestli majitel Gizma nebyl tak trochu pablb.

Závěrem: Jako sranda na retropárty nebo k lahvi něčeho silnějšího. Kvalitu v tom nemá smysl hledat, nostalgické to pro ty, co je pamatují z dětství, určitě bude.
GremlinsGremlins Gremlins

 

Dumbo
Tohle je opravdová dětská pohádka. Klasická kreslená disneyovka z roku 1941. Musela jsem se na ni podívat znovu, protože jediné, co jsem si pamatovala, byla scéna, kdy se létající slůně s myšákem opijí a pak se jim zdají růžoví sloni. I dneska jsem z ní byla nadšená. Mám takové tušení, že jsme Dumba měli na kazetě v angličtině, ale že mi to ani jako malé nijak nevadilo. Ono tam zas až tak moc mluvení není, animace je moc pěkná a i beze slov zcela srozumitelná. Co jsem tehdy určitě neviděla, je obraz doby. No, je to neuvěřitelně rasistické. Dneska bychom krom vran představujících černošské vandráky v pohádce taky nepotkali chlastající zvířátka, ale nemyslím, že by bylo nějak ublíženo morální výchově dítěte, kdyby to vidělo.

Závěrem: Něžná pohádka pro nejmenší a ty, co se nestydí za to, že se jim líbí malý roztomilý slon s obříma ušima.
DumboDumboDumbo

Willow
A ještě jeden film o miniaturizovaném hrdinovi. Trpaslík se omylem dostane k tomu, že musí zachránit svět, dá se dohromady s velkým, silným válečníkem, ten potká dceru zlé královny, do které se kvůli skřítkům zamiluje, a celé se to motá kolem miminka, které je vybráno proroctvím. No, pohádka. Respektive takhle to vypadá, když Spielberg chce natočit Hobita, ale nesežene na něj práva. A rozhodně stojí za to připomenout si, že Val Kilmer býval mladý, hezký hoch a nehrál jenom ve střílečkách. Má to všechno, co má správná pohádka mít – skřítka zamilovaného do kočky, trolly, draka, falešného čaroděje, který se stane pravým čarodějem, prasátko, polibek s fackou, stranu dobra, která nemá šanci, ale stejně vyhraje, a nezapomenutelnou hlášku o tom, že po lékořici rostou chlupy na prsou… Co víc si přát?

Závěrem: Pokud nejste (vy nebo vaše děti) zhýčkaní super počítačovými triky a chcete hezkou pohádku, zkuste třeba tuhle.
WillowWillowWillow

Přijela k nám pouť
A jako poslední jsem vybrala jeden český kousek. Dlouhá leta jsem se ho snažila sehnat, až se mi to povedlo a já zjistila, že v celém filmu se ale vůbec nic neděje. Proč jsem ho do tohohle výběru zařadila i tak? Protože i bez děje má své světlé chvilky. Celé je to o tom, že… přijela pouť, bude pouť, je pouť a kluci hrají fotbal. Co je na tom skvělé, jsou písničky. Pamatujete „… žluťásku, žluťásku… čičorečko…“? No, dost možná, že ne… A co „… helé, Pelé, střílí gól…“? No, jestli ani tohle ne, tak jste Přijela k nám pouť určitě neviděli. Melodie a texty jsou tak prostinké, že se zarývají hluboko, a mně je ani propast dvaceti let z paměti nevymazala. Zábavné je taky pozorovat dětské herce… takový růžolící Vašut jako dvanáctiletý drsňák je k popukání.

Závěrem: No, nepřipadá mi, že bych tenhle kousek popsala tak, aby se na něj chtěl někdo podívat, nechte mě to zkusit ještě jednou. Je to dětské, je to nevinné, je to docela kouzelné. Pokud jste těžký cynik, nemá smysl to ani zkoušet. Jestli si ale dokážete představit krásný vesnický večer před poutí a to těšení na řetízkáč, střelnici s růžemi a cukrovou vatu, možná si dokážete představit i tenhle film. Jestli jste z vesnice nebo jste třeba jezdili za babičkou, možná máte podobně krásné vzpomínky na venkov jako já. Na nekonečné léto, kdy se nemusí do školy, běhá se pořád venku, objevuje se svět a vymýšlejí se ty nejbláznivější hry. Vzpomínky na koupání v rybníce a zmrzlinu. Vzpomínky na staré rozvrzané kolo a vesnický biograf. Vzpomínky na ostatní děti, jejichž obličeje zůstávají, ale jména už dávno zmizela… A přesně takovou atmosféru Přijela k nám pouť má a já se na ni čas od času moc ráda podívám.
Přijela k nám pouťPřijela k nám pouťPřijela k nám pouť

Tak co? Znali jste všechny? Jak se vám líbily/líbí? A jaké byly vaše oblíbené filmy v dětství?

 

3 komentáře u “„Pohádky“ mého dětství

  1. Já spíše dospěl k tomu (asi poměrně logicky) že dost z filmů, které jsem jako dítě miloval a mohl sledovat x-krát a které jsem díky těm všem internetům nakonec sehnal, se mi vlastně už vůbec nelíbí a nechápu, co jsem na tom tehdy měl… :-) Klasickým příkladem budiž třeba Souboj o poklad Yankee Zephyru… Ale pak jsou tu Indiana Jonesové, Bondové a spousta jiných filmů, které jsou super i teď… Hmm, takže jsem vlastně právě popřel sám sebe… :-)

  2. Jasně že je spousta špatných a ještě horších filmů, ale stejně je občas legrace si to pustit. Teď jsem si třeba ještě vzpomněla na Pána šelem, to si asi taky pustím :)

Napsat komentář k LS Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>