Zpráva o tom, že George Lucas prodává svoje impérium Disneymu, obletěla svět a u spousty lidí vyvolala vlnu nevole. Fanoušci se okamžitě začali vztekat, že nechtějí kačera Donalda se světelným mečem, a připadali si takovou kacířskou myšlenkou až osobně uraženi. Já ale spíš přemýšlela o tom, proč takovýhle obchod vlastně proběhl a co měl Lucas za lubem…
Jakub Schikaneder (27. 2. 1855 – 15. 11. 1924)
Valdštejnská jízdárna
Valdštejnská 3, Praha 1
Datum konání: 20. 4. 2012 – 13. 1. 2013
Otevírací doba: denně mimo pondělí od 10 do 18 hodin
Je podzim. Venku pomalu opadává listí, začíná být chladno a člověku je nejpříjemněji navečer s hrnkem čaje, když se může koukat z okna na padající déšť. Pokud nežijete v Praze a máte možnost udělat si výlet, zkuste to teď. Praha může být magická a její kouzlo vyzní nejlépe, když počasí nestojí za nic a davy turistů se stáhnou do úkrytů. Když se rozsvítí lampy na Starém Městě nebo na Kampě, poprchává a vítr vás tahá za šaty, můžete vidět odlesky Prahy, jak ji vídal Jakub Schikaneder.
Celý příspěvek
Už jako malá jsem se nemohla nabažit filmů. Žila jsem s rodiči mimo republiku a tamní televize s arabským chrchláním mě nemohla zaujmout. Měli jsme ale video a pár desítek kazet a ty se jely pořád dokolečka. A co si nedat trochu nostalgie… Vybrala jsem pár filmů, které jsem mívala ráda a i dnes mají určité kouzlo. Příběhů, které se mi líbí, bych pochopitelně dokázala popsat daleko víc, ale chtěla jsem představit jen ty, které považuji nějakým způsobem za neobvyklé nebo méně známé. Třeba takové Hvězdné války jsem mohla vidět i třikrát za den, ale to přece všichni znají, tak proč si nepřečíst o něčem, co jste na svých filmových toulkách třeba nepotkali, nebo si na to už dlouho nevzpomněli.
Tento článek obsahuje spoilery. Ne moc a jsou to samé staré věci, ale stejně varuji.
První článek. První slova, která ode mě čtenář uvidí. První dojem.
Co bych měla říct? Mělo by to být něco bombastického, fascinujícího a nečekaného? Měla bych se držet při zemi a napsat něco skromného a neurazit?
Přemýšlela jsem o tom a nakonec, stejně jako velmi často a ráda, jsem se rozhodla, že Se to nějak vyřeší. Pan Se je můj velmi dobrý kamarád a je až fascinující, jak často za mě něco zařizuje. Nemám mu to za zlé a musím říct, že ani tentokrát nezklamal.
Musím vás ještě jednou varovat: Tento text je velmi dlouhý, ale nebojte, to já se tak rozjela jen na poprvé, příště už to bude kompaktnější. :)
Ju miluje své fretky, Kla své kočky. Ju nadšeně peče, Kla s chutí vaří. Ju zajímá úplně všechno a Klu taky. Jdeme vedle sebe už docela dlouho a konečně jsme se donutily začít s blogem.
Naprosto nezávisle na sobě jsme napsaly úvodní článek a (ne zas až tak nečekaně) píšeme v podstatě o tom samém… Našim milým budoucím čtenářům se tak nabízejí dvě podobné možnosti, jak se o projektu Paralely něco dozvědět. Velkým rozdílem mezi články je jejich délka a obsažnost. Ju to vzala útokem, rázně a svižně uvedla, co od nás můžete v budoucnu čekat, zatímco Kla obšírně a detailně probrala… totéž!
Vyberte si paralelu, která je vám sympatičtější, a vydejte se s námi na cestu po rovnoběžkách.
