Film

American Sniper
Birdman
Boyhood
The Grand Budapest Hotel
The Imitation Game
Selma
The Theory of Everything
Whiplash

Předně bych ráda řekla, že krom Amerického snipera a Whiplash (ten první mě prostě prudí a ten druhý je naprosto o ničem) se mi všechny filmy v této kategorii dost líbí, takže jsem to musela vzít vyřazovací metodou.
The Grand Budapest Hotel je dobrý film, ale… Wes Anderson už se strašně opakuje. The Royal Tenenbaums od něj miluju, The Life Aquatic with Steve Zissou celkem šlo, Moonrise Kingdom mě znudil už po pěti minutách (a teda Darjeeling jsem ještě neviděla). Není to vůbec špatný, ale je to zase totéž a už nedokáže ohromit.
Selma není vůbec špatný film. Je hezky zahraný, zrežírovaný, okostýmovaný, má velmi příjemnou hudbu. Ale není na něm nic výjimečného a už si ho asi nikdy nebudu mít potřebu pustit.
Z filmu Boyhood jsem byla celkem deprimovaná. Možná to je tím, že se v něm vůbec nic zajímavého neděje. Možná jsem z toho byla deprimovaná, protože takový prostě život je. Chápu, že když někdo natáčí víc než deset let, tak si představuje nějaké pořádné ocenění, ale nepřijde mi, že Boyhood by si ho zasloužil.
A zbývá mi trojka Birdman, Initation Game a Theory of Everything. Sice se mi asi víc líbily ty druhé dva, ale myslím, že by si to zasloužil Birdman. Má úžasnou atmosféru, je skvěle zahraný a už ta samotná myšlenka je skvělá. Životopisné filmy jenom popisují, co se stalo, Birdman je něco dost jiného.

Herec v hlavní roli

Steve Carell – Foxcatcher
Bradley Cooper – American Sniper
Benedict Cumberbatch – The Imitation Game
Michael Keaton – Birdman or (The Unexpected Virtue of Ignorance)
Eddie Redmayne – The Theory of Everything

Předem podotýkám, že se mi nepovedlo dostat se k filmu Foxcatcher.
Jak se dá předpokládat z předchozí kategorie, rozhodně si nemyslím, že by měl být oceněn Bradley Cooper. Není moc za co. Co se ale nedá vyčíst je, že ani Michaela Keatona nepovažuji za nejlepšího herce loňského roku. Byl sice velmi dobrý, ale to, co předvedl Eddie Redmayne je výjimečné. Měla jsem z něj dost strach, protože ho znám jenom jako chlapečka, co ukazuje mandle v Les Mis, ale jeho ztvárnění Stephena Hawkinga bylo krásné, dojemné a velmi, velmi přesvědčivé. Jinak Cumberbatch jako Turing taky dobrý. Hrát někoho s naprostým minimem výrazů určitě není lehké a on to zvládl dobře, ale Redmayne byl prostě lepší.

Herečka v hlavní roli

Marion Cotillard – Two Days, One Night
Felicity Jones – The Theory of Everything
Julianne Moore – Still Alice
Rosamund Pike – Gone Girl
Reese Witherspoon – Wild

Další z filmů, který jsem nesehnala, je Two Days, One Night.
Opět kategorie, kde jsem dost spokojená s výběrem. Rosamunde Pike byla velmi příjemná psychopatka, Reese Witherspoon feťačka na procházce a Felicity Jones oddaná manželka, ale všechny je minimálně o třídu trumfne Julianne Moore jako pacientka s Alzheimerem. To, jak hraje, se mi vždycky líbilo, ale musím uznat, že od (mého oblíbeného) filmu Evoluce ušla velký kus cesty.

Herec ve vedlejší roli

Robert Duvall – The Judge
Ethan Hawke – Boyhood
Edward Norton – Birdman
Mark Ruffalo – Foxcatcher
J. K. Simmons – Whiplash

Tady jsem měla rozhodování dost snadné. Rozhodně Edward Norton. To, co předvedl, se prostě musí vidět, je tak krásně psycho a zároveň zcela uvěřitelný. Od hlášky „Play with my balls“ se už v podstatě nezastaví a je lepší a lepší.

Herečka ve vedlejší roli

Patricia Arquette – Boyhood
Laura Dern – Wild
Keira Knightley – The Imitation Game
Emma Stone – Birdman or (The Unexpected Virtue of Ignorance)
Meryl Streep – Into the Woods

Tady naopak nic moc. Laura Dent ani nevím, kdo je, a to jsem ten film viděla před pár dny. Arquette a Knightley nebyly špatné, ale nic zajímavého teda nepředvedly. Emma Stone byla v pohodě, ale jak se mi na Birdmanovi líbilo skoro všechno, tak ona nijak zvlášť ne. Vylučovací metodou jsem došla k Meryl Streep. Into the Woods se mi vlastně moc nelíbilo. Obzvlášť mi vadily ty děsně umělohmotné kulisy. Zábavný byl kapitán Kirk tančící a zpívající uprostřed řeky. A některé texty vůbec nemůžu dostat z hlavy:

The way is clear,
The light is good,
I have no fear,
Nor no one should.
The woods are just trees,
The trees are just wood.

A je fakt, že Meryl zpívá celkem pěkně a nehraje to špatně.

Animovaný film

Big Hero 6
The Boxtrolls
How to Train Your Dragon 2
Song of the Sea
The Tale of the Princess Kaguya

Song of the Sea jsem nesehnala a Princess Kaguya ani nedokoukala, jak to bylo hnusně kreslený. Ostatní animáky jsou skvělý. Jak nemusím plastelíňáky, tak Boxtrolls jsou docela hezký a mají moc pěkný příběh – a How to Train Your Dragon 2 je možná ještě o kousek lepší než jednička. Nicméně Big Hero 6 u mě rozhodně vede. Má zajímavý svět, skvělý nápad, celkem zajímavý příběh a je naprosto báječně kreslený.

Ostatní kategorie mě buď nezajímají nebo jim nerozumím a neumím to posoudit. Možná bych ještě podotkla, že jsem sice neviděla Interstellar, ale Planetě opic přeju Oscara za vizuální efekty rozhodně víc než těm ostatním, a že i když jsou letos navržené docela pěkné písničky, tak za mě rozhodně Everything is Awsome!

Sama jsem zvědavá, v čem se letos s porotou shodnu a v čem ne. Kterým filmům fandíte vy? Které se vám loni líbily a které ani trochu? Budete se koukat na přímý přenos?

Stévie

A začneme od nejhoršího… O stévii se v poslední době hodně mluví. Všichni se snaží být hubenější a zdravější. Všichni se snaží snižovat počet spotřebovaných kalorií. Spousta lidí zkouší stévii, tak jsem si řekla, že ji taky otestuju. No, je to určitě zdravé, ale chutná to odporně.

Pokud jste diabetik nebo z nějakého jiného důvodu chcete nebo musíte omezit přísun cukru, můžete stéviový extrakt zkusit, ale já si do čaje radši hodím dvě kostky, než se trápit s tímhle.

Mátový sirup

Máty se mi letos na zahrádce urodila spousta. Je to strašný plevel, a kdybyste ji chtěli mít doma, vyroste i v květináči. Až vás přestane bavit házet si lístky do čaje a přejde parné léto zapíjené mojitem, můžete to, co vám zbyde, zakonzervovat jako sirup.

- Při vaření jsem měla pocit, že půl kila cukru je málo a nechce mi to houstnout. Měla jsem mít trpělivost, voda a cukr by skutečně měly být jedna ku jedné.
- Když se sirup nechá nezavíčkovaný, tak se sice nezkazí, ale na povrchu vykrystalizuje cukr. Rozhodně ho uchovávejte v uzavřené nádobě a před použitím protřepte nebo promíchejte lžičkou.
- Sirup je skvělý do čaje při nachlazení, nebo když člověka bolí břicho. Moc dobře chutná i v sodovce nebo třeba s vodkou.

Tenhle recept je extra jednoduchý a výrobek rozhodně stojí za to. Není to žádná bomba, ale chutná dobře a pěkně voní. Stačila jedna chřipka a všechen zmizel v mátovém čaji.

A to nejsladší nakonec. Připadala vám příprava mátového sirupu snadná? Tak tohle je ještě lehčí. Na výrobu vanilkového extraktu potřebujete akorát sklenici, bezbarvý alkohol a vanilku. Vážně až tak je to jednoduché. Stejně ale dodám pár doporučení.

Soutěž A jak jsem psala už v úvodu, máme pro vás soutěž. Protože jsem se nadchla pro vanilku, oslovily jsme e-shop Vanilkové-Lusky.cz, který dodává na český trh pravou, přírodní vanilku v bio kvalitě. Jeho provozovatel byl tak laskavý, že nám do soutěže věnoval dvě vanilky Bourbon. Pravidla: 1) Dejte Like naší stránce na Facebooku. 2) Napište nám na soutez@paralely.cz s heslem Vanilka, co byste s případnou výhrou udělali. Dva nejzajímavější tipy odměníme. 3) Uzavírka je 07.02.2013 v 19:00. 4) Vyhlášení proběhne 10.02.2013.

Osobně nemám moc ráda pitvání se v životopisech umělců. Když se dozvím něco o člověku, který namaloval obraz, nebudu obrazu rozumět lépe. Ale tak alespoň trošičku…
Daniel dos Santos se narodil, vyrostl, začal kreslit, začal studovat, začal malovat a z tohohle složitého a krkolomného vývoje vznikly takhle krásné obrazy:

 

Kdybyste se přecejen chtěli dozvědět, pro která vydavatelství maloval přebaly, kam chodil na základku, kolik namaloval Magic: The Gathering karet a jaké získal za svoji práci ceny, stačí se podívat na některou z následujících stránek.

Oficiální stránky
Dos Santos na CGhub
Dos Santos na Deviantart ¢

Striga: Vítáme vás ve studiu, hlásí se Kla.
Kla: Kla se rozhodně hlásí. Já jsem chtěla zjistit, co ty vlastně děláš, kdo ty vlastně jsi, kdo je to Striga a tak…
S: Jsem strakatá a fialová, občas mňoukám, hodně chlastám a kreslím.
K: Flekatá a fialová?
S: A zlá a špatná.
K: To jsi ty, nebo to je Striga?
S: To jsme my.
K: Problémy s roztroušenou osobností?
S: My rozhodně žádné problémy nemáme.

Se Strigou jsme se sešly v kavárně Jarda Mayer na Smíchově. Ze zdí tu na vás shlíží na kartónu malovaní hrdinové z Pobřežní hlídky, kolem zrcadel vystrkují své škaredé hlavy sádrová strašidla a celkově má člověk dojem, že se tu musí scházet buď umělci, nebo blázni. Nejspíš od každého trochu. Nicméně podnik je to útulný a přičinlivá obsluha nám během celého našeho povídání dodávala dostatečné množství báječného svařáku. Se Strigou jsme si povídaly o všem možném a nemožném a k tomu se na nás přívětivě usmívala moudrá tvář Mitche Buchanana.

K: Jak jsi přišla na Strigu? To není úplně typická mytologická postava.
S: Možná přes Zaklínače. Bavilo mě, že jsou různé výklady strigy. Striga, strigoi a podobně, že to znamenalo v různých pobaltských oblastech čaroděj, upír, čarodějka, různí démoni, zlé bytosti. To se mi líbilo, a tak jsem si dala tuto přezdívku na nyx.
K: A proč jsi pod takovýmhle pseudonymem začala kreslit? Neevokuje to nic zrovna pozitivního.
S: Já jsem ve skutečnosti extra sluníčkový človíček a chtěla bych všem ukousnout hlavu a sníst jejich játra.

Soutěž A na závěr tu pro vás máme překvapení. Striga nám věnovala jeden ze svých obrázků a my bychom ho rády předaly někomu z čtenářů. Pravidla: 1) Sdílejte tento článek na své zdi na facebooku a do komentáře napište, kam byste si obrázek „Ztracená“ pověsili. 2) Ze všech komentářů vybereme (Striga, Kla a Ju) ten nejzajímavější nebo nejhezčí nápad. 3) Uzavírka je 11. 01. 2013 v 19:00. 4) Vyhlášení proběhne 14. 01. 2013.

No, nebudu tvrdit, že elektronická cigareta je zdravá a je to nejlepší řešení, ale má rozhodně několik plusů k dobru.
Nejspíš bude přece jen o dost méně škodlivá než normální cigareta. Až se z ní naučíte kouřit (den, dva), nebudete se po ní dusit a všeobecně se vám bude dýchat lépe. Ani vy, ani vaše oblečení, byt nebo auto nebudete páchnout kouřem. Pokud kouříte víc, pak pro vás velkou výhodou bude i to, že výrazně ušetříte. Tenhle bod bych ráda rozebrala trochu víc. Kouřila jsem cigarety, které stály 72,-, přítelovy byly za 68,-. Za den jsme za kouření utratili 140,-, to je 980,- za týden, 4 200,- za měsíc a 51 100,- za rok. To je velmi děsivé. Plus cigarety budou akorát dražší a dražší – zkuste si schválně spočítat, kolik za věc, která vám ničí život, utratíte vy!

Přemýšlíte, že byste si elektronickou cigaretu pořídili? Mám pro vás několik rad, jak si vybrat tu pravou.

• Rozhodně nevybírejte tu nejlevnější a rozhodně nevybírejte tu, která tvarem připomíná cigaretu. Z vlastní zkušenosti musím říct, že taková stojí za prd.
• Pořiďte si dvě. Mysleli jsme, že když se prodávají po dvou, bude nám jedna sada stačit, ale chyba. Baterka se vybije a co pak? No, máte náhradní. Rozhodně je to lepší ze začátku, protože když nemáte nabito, můžete snadno sklouznout zpět k tabákové cigaretě.
• Vyhoďte všechny cigarety, co máte doma. Že je to škoda? No, nejspíš jste za život utratili za cigarety už tolik, že nějaká drobná finanční ztráta navíc vám neublíží. Tím, že si doma nedokouřenou krabičku necháte, podvědomě počítáte s tím, že vám to (opět?) nevyjde a stejně se k ní vrátíte. Prostě se rozhodněte. Já vím, že tohle zní jako blábol z libovolné motivační knihy, ale ono to tak opravdu je, nikdo jiný se za vás rozhodnout nemůže.
• Experimentujte s náplněmi. Na trhu je spousta možností od tradičních tabákových příchutí (které ale já třeba nesnesu) přes čokoládu, vanilku a další sladkosti až po absurdity typu pivo. Najděte si tu svoji nebo je při každém naplnění měňte, ať se nenudíte. Pořizujte si ale náplně originální, pořád je to nějaká chemie a lepší dražší a mít jistotu, že není „pančovaná“.
• Vysvětlete svým známým kuřákům, že elektronická cigareta je lepší. Nebudete pak mít tolik problémů se ovládnout, když půjdete do hospody. Tohle zná asi každý… Sebelepší přesvědčení je občas k ničemu, když se kombinuje s alkoholem a zahulenou společností.
• Mějte plán. Myslím, že narozdíl od předchozích bodů tenhle není všeobecný a pro každého, ale mně pomáhá si věci předem naplánovat. Já třeba chci ještě nějakou dobu (tak do nového roku) kouřit elektronickou cigaretu zcela bez omezení, jak mi vyhovuje. Pak hodlám začít střídat náplně nikotinové s těmi bez nikotinu, po dalších pár měsících přejít čistě na beznikotinové a nakonec odložit cigaretu úplně. Toho bych ráda dosáhla někdy v létě 2013. Je to sice dlouhodobý plán, ale žádný z krátkodobých mi ještě nefungoval, tak uvidíme. Držte mi palce a zkuste to taky.

Předem je třeba říct, že to není můj recept, ale našla jsem ho na skvělém blogu Design Sponge. Tady se můžete podívat na jeho původní verzi. V Paralelách bych vám ho ráda nabídla v češtině, s přepočítanými jednotkami a s několika návrhy na jeho úpravu. Základem pro váš úspěch je mít levanduli. Ta se dá koupit (v bylinkářstvích nebo obchodech se zdravou výživou od Kč 30,- za 50 g), vybírejte ale pečlivě. Hlavním kritériem pro dobrou sušenou levanduli je, aby výrazně voněla a barevně byla víc do fialova než do šeda. Můžete si ji taky vypěstovat, není to nijak složité a časem o pěstování a různých použitích levandule určitě chci rozepsat víc. Je více než pravděpodobné, že na tenhle článek navážu levandulovým seriálem.

Recept

Na koláč:
250 g polohrubé mouky
175 g másla
150 g cukru krupice
200 g bílého jogurtu
100 ml smetany na vaření
2 velká vejce
6 lžic medu
1 prášek do pečiva
2 špetky soli
2 lžíce sušené nebo čerstvé levandule

Na polevu:
150 g moučkového cukru
1 citrón

Postup

- Vymažte si formu. V původním receptu doporučují průměr 25 cm, ale já na tohle centimetrování nějak nejsem. Holt když je větší forma, bude koláč nižší a naopak. Jen pak nezapomeňte přizpůsobit délku pečení.
- Předehřejte troubu na 160 °C.
- Nechte si při pokojové teplotě popustit máslo, nebo buďte netrpěliví jako já a hoďte ho na chvíli do mikrovlnky.
- Smíchejte máslo s jogurtem, smetanou, medem a levandulí.
- Přimíchejte vejce a cukr.
- Přesijte mouku… nebo ne, já to nedělám nikdy a nemám pocit, že by to mělo nějaký vliv na kvalitu.
- Mouku a pečicí prášek přidejte do směsi.
- Nalijte směs do formy.
- Pečte zhruba hodinu, podle trouby. Koláč by měl být na povrchu dost hnědý, a jestli je udělaný uvnitř, můžete zjistit špejlí.
- Po vystydnutí vyndejte z formy a polijte polevou. Tu uděláte prostým smícháním citrónové šťávy s moučkovým cukrem.
- Můžete podávat se šlehačkou, ale považuji to za celkem zbytečnou chuť navíc.

A to je celé. Až takhle je to jednoduché. Což je mimochodem krom velmi zajímavé chutě to, co na tomhle koláči oceňuji nejvíc. Prostě stačí naházet všechno do jedné mísy, zamíchat a tadáá.

Maso
Základem všeho je kvalitní maso. My jsme zkoušeli falešnou svíčkovou od řezníka. Maso odblaňte a špalíčky dejte do mrazáku. Až se z nich stanou pevné bloky (ale stačí vrchní půlcentimetr), tak je zase vyndejte a ostrým nožem nakrájejte na kousky maximálně centimetr vysoké, dva široké a pět až deset dlouhé.

Vsuvka Zkusili jsme i alternativní způsob kořenění, a to marinováním v oleji. Různá koření jsme smíchali s olivovým olejem a maso v něm nechali přes noc. Chuťově byl výsledek docela dobrý, ale i když jsme sušili velmi dlouho, bylo to stále příliš mastné. Olej rozhodně nedoporučujeme.

Sušení
Okořeněné maso připravte k sušení. My máme horkovzdušnou troubu, ke které je nerezový stojan kdo ví k čemu, ale nám se hodil. Maso jsme napíchali na špejle a zavěsili. Špejle jsou vždycky dobrý nápad, ale použít můžete třeba drát, podle toho, v čem budete sušit a co máte po ruce. Pozor, ať nenapichujete kousky moc blízko okraji, nebo se vám utrhnou.
Ať už použijete jakýkoliv přístroj, nastavte ho na 70 °C, což je teplota, při které se zničí všechny bakterie. Délka sušení se může lišit; že je dosušeno, poznáte tak, že se maso začne lámat, a podle chuti. :) Nám to trvalo asi čtyři hodiny.
Pokud máte troubu bez horkovzduchu, je potřeba ji mít otevřenou nebo alespoň pootevřenou (vařečka zasunutá ve dvířkách bohatě stačí).

Já třeba neumím šít… Dokážu zapnout stroj a po dlouhém vztekání přijít na to, jak se do toho sakra strkají všechny ty nitě. Dokážu sešít dva kusy k sobě, aby to nějak drželo, ale to je tak všechno. Jak se to dělá správně, nemám nejmenší tušení a možnosti šicí mašinky jsou pro mě omezeny na „takový ten zubatý“ steh. To mi ale nebrání v tom, abych si „ušila“ kostým.

Judith vymyslela, že půjdeme na SteamUp festival vol. III. Dlouho jsme o tom mluvily, dlouho vymýšlely, co si vezmeme na sebe, a najednou bylo tři dny před akcí a já neměla pořád nic. Stačila ale trocha nakupování, zašátrat v šatníku a v krabicích s věcmi na tvoření a jeden večer – a obleček byl na světě… Já jsem docela spokojená, co myslíte vy?

Jak na to
Nejdřív jsem si na Pinterestu udělala trošku průzkum toho, co by se mi líbilo. Čas tlačil, takže výsledek nebyl nijak obsáhlý, ale proužkované kalhoty ke kolenům a velká sukně s honzíkem vypadaly jako jasná volba. Zbytkem jsem si nebyla jistá, ale nakonec se spousta věcí vyřešila v průběhu sama.

Kalhoty
V sekáči jsem za pár korun pořídila obyčejné černé kalhoty, o dvě čísla větší, než nosím. Upravit na správnou délku a zapošít. Abych dosáhla toho správného efektu, otočila jsem je zipem dozadu, na sobě zašpendlila tak, aby mi dobře sedly, a zašpendlení sešila. (Žádné měření, žádné otáčení naruby, prostě ty kusy navíc otočit směrem dozadu a zašít. Stejně se to schovalo pod sukní.) Od oka našpendlit a našít lesklé stuhy (jen zepředu, přece se nebudu dělat s něčím, co není vidět) a na spodní okraje přišít kousek tylu a stužky. Kalhoty hotové.

Honzík
Doma mi sice bylo řečeno, že honzík je hnusný, ale já ho prostě chtěla a udělat ho je tak snadné. Ze zbytku látky vznikl obal, který se vyplnil papírovými ubrousky. Pak už stačilo jen ho zašít a doplnit o pásku, aby se dal přivázat kolem pasu.

Korzet
Za maturitu (mnoho let už tomu) jsem od své geniální maminky dostala černý koženkový korzet. Léta jsem ho nosila na parádu, ale koženka se časem přece jen ošoupala, tak jsem mu našla jiné využití a zakomponovávám ho do různých kostýmů. Když jsem ho začala předělávat na steampunk, vypadal takhle, protože předtím mi posloužil jako část oblečku pro Xenu.

foto Karel Křemel

To byl ale asi jediný významný problém. Drobnou obtíží bylo, že klobouk výrazně zmenšoval zorné pole, ale to se dalo přetrpět, a to, že obléknout a svléknout se trvalo strašně dlouho. Celkově jsem se svým bastlem velmi spokojená a myslím, že mi to docela slušelo. Akce se velmi vyvedla a těším se, až budu něco vymýšlet příště.

Na první pohled jsem měla dojem, že se Lucas chová úplně mimo charakter. Když se podíváme na jeho profesní vývoj, všimneme si, že není ani trochu typický. Už když se dal dohromady s Coppolou v American Zoetrope, tak to dělal hlavně proto, aby si mohl o věcech rozhodovat sám a nikdo mu do toho nekecal.
Stejně tak bojoval za svou samostatnost, když Epizodu V a VI zaplatil z vlastní kapsy (což je v Hollywoodu něco, co se opravdu nedělá). Celou svou profesní kariéru se snažil být nezávislý na velkých studiích, a najednou tohle?
V červnu tohoto roku je Kathleen Kennedy jmenována co-chair v Lucasfilm Ltd. a při prodeji společnosti Disneymu se stává přímo jeho prezidentkou. Okamžitě s prodejem přichází i zpráva o Epizodě VII, která bude hotová v roce 2015. Tak co tohle je? Už před deseti lety Lucas oznámil, že na plátně Hvězdným válkám odzvonilo a najednou takový obrat? Prostě jsem po přečtení prvních zpráv měla dojem, jako kdybych se koukala na Seznamte se, Joe Black a vyštípání stárnoucího zakladatele z firmy, kterou založil a celý život vedl tak, jak se líbilo jemu…

Jen tak mimochodem, viděli jste tohle video?

Všimněte si, že jediná chvíle, kdy Lucas vypadá alespoň trochu vesele a energicky, je, když opravuje Kathleen s tím, že bude hologramem na jejím rameni… Celkově nevěřím tomu, že by chtěl prodat svůj životní odkaz jen tak. Jsou tu ale ještě jiné okolnosti, které je potřeba zvážit.

Lucas už není nejmladší a rozhodně nikdy nepůsobil dojmem člověka, který si raději vezme všechno do hrobu, než aby mu na to někdo sahal. Věřím tomu, že raději svým filmovým dětem poskytne možnost existovat pod taktovkou někoho jiného, než aby zmizely zcela. Navíc, když to udělal teď, tak si mohl vybrat, kdo po něm jeho celoživotní dílo převezme. Ani jedno z jeho tří adoptovaných dětí se o filmové impérium svého otce starat nechce. Tím, že bude vyměněno za 4,05 miliardy dolarů (to je asi tolikhle českých korun – 79.614.900.000) ve formě peněz a akcií, se po jeho smrti nebude muset dělit na kousky a zůstane tak, jak je. Disney totiž koupil celý balíček včetně LucasArts, Skywalker Sound a Industrial Light & Magic.

Co teda vlastně Lucas udělal? Opět dokázal, že umí myslet out of the box. Když si kdysi vymohl práva na veškerý merchandising spojený s Hvězdnými válkami, dosáhl toho celkem bez problémů, protože v té době ještě nikoho nenapadlo, že na tričkách se dá vydělat víc než na filmech…